Jak správně meditovat
Zprostředkoval Jaroslav Popelka
1. Jediným účelem správné meditace není nic jiného než nalezení tvého skutečného JÁ.
Ale protože přímo ty sám jsi tímto JÁ, tak by ti mělo být jasné, že správná meditace musí vyústit k nalezení tebe samotného. A dále, jestliže se naprosto pevně utvrdíš v přesvědčení, že pomocí meditace máš dosáhnout nalezení sebe sama, zákonitě musí vzniknout otázka, kdo je vlastně ten, kdo medituje, když já jsem ten, který má být nalezen?
2. Když medituješ, tak jsi to přímo ty, kdo nemedituje.
Jak bylo řečeno v bodě 1, správná meditace musí vést k nalezení tebe samotného. Pokud tedy ty jsi ten, kdo má být pomocí meditace nalezen, tak z toho jasně vyplývá, že ten, kdo medituje nejsi ty, ale někdo jiný. Kdo je ten někdo jiný?
3. Ten, kdo medituje, je tvoje mysl.
Hned na samotném počátku meditace musí být v tobě neochvějné přesvědčení, že konečným výsledkem meditace je nalezení tebe, takže ty nemůžeš být tím, kdo hledá sebe, protože přímo ty jsi tímto ty. Z toho vyplývá, že ten někdo, kdo tě hledá, nejsi ty, ale někdo, ke kterému máš velmi intimní vztah. A tím někým je tvoje vlastní mysl.
4. Pouze silná mysl dosahuje pomocí meditace správný výsledek.
Pokud se v tobě naprosto pevně ustálí přesvědčení, že opravdová meditace není ničím jiným, než interakcí mezi tebou a tvou myslí, musí logicky vyvstat otázka, jakou roli má během meditace fyzické tělo? Na jedné straně žádnou a na druhé důležitou. Žádnou roli nemá v tom smyslu, že veškerá aktivita během meditace leží na samotné mysli, a tělo společně se svými tělesnými smysly a různými svými dojmy nesmí do této činnosti mysli žádným způsobem zasahovat. Důležitou roli má v tom smyslu, že fyzické tělo musí být v dobré kondici (tím se myslí, že je dobře vyspané, netrpí žádnými bolestmi, není pod vlivem omamných látek atd.), aby během meditace bylo zevní vědomí co nejvíce bdělé, ale současně co nejvíce pasivní, aby zaujalo pozici pouze nestranného svědka. Poněvadž veškerá aktivita během meditace musí spočívat na straně mysli, může u některých lidí nastat potíž na základě toho, že jejich mysl se ještě silně ztotožňuje se svým fyzickým tělem. Ale předpokládejme, že tvá mysl na základě svého předchozího vývoje se stala natolik silnou, že si uvědomuje a plně chápe, že ona je jednou skutečností, a že fyzické tělo, ve kterém sídlí, je jinou skutečností.
5. Během meditace ty jsi ten, kdo se skrývá, a tvá mysl je ten, kdo tě hledá.
Jak již bylo vysvětleno v předcházejících bodech, správná meditace není nic jiného než aktivní snaha tvé mysli po tom, aby odhalila tvou přítomnost. Avšak pravdou je, že ty jsi přítomen v průběhu celé meditace, že jsi byl přítomen i před meditaci a budeš přítomen i po skončení meditace. Takže vyvstává otázka, proč existuje potřeba meditovat? Odpověď je jednoduchá. Protože tvá mysl si uvědomuje tvou přítomnost ne zcela vědomě, jenom jakoby v nějakém polospánku. Proto pobízíš svou mysl k meditaci, jakožto procesu, při kterém se mysl vzdá veškerých svých obsahů, jinak řečeno, že si přestane všímat všeho, co je v ní obsaženo, a zaměří veškerou svoji pozornost na tvou přítomnost. Rovněž je pravdou, že ty sám osobně bys mohl své mysli odhalit svou přítomnost, ale přesto to neuděláš, ale naopak se před ní ukrýváš. A proč tomu tak je? Protože chceš, aby tě tvá mysl odhalila svým vlastním úsilím. Proto budeš ponoukat svou mysl znovu a znovu, aby se odvrátila od vnějšího světa a vstoupila do tvého nitra, a budeš to dělat tak dlouho, dokud tvá mysl nepochopí, že ty nejsi ani fyzickým tělem, že nejsi ani touto myslí, která tě hledá, že nejsi nikým jiným než tím, co v sobě od narození prožíváš jako živý a naprosto reálný pocit, který když se vyjádří slovy zní: „JÁ“. Ano, jsi tímto živým JÁ a nikým jiným. Tvá mysl a tvé fyzické tělo jsou pouze prostředky, aby ses mohl projevit navenek.
6. Popis vlastní meditace.
a) Nejvhodnější doba na meditaci je ráno, ale ne ihned po probuzení, kdy zevní vědomí vlivem spánku ještě není dostatečně bdělé. Až se po krátké době zevní vědomí dostatečně „vyostří“, usadím se do pohodlné pozice, s páteři kolmo k zemi a zavřu oči. První věc, kterou musím udělat, když takto sedím a mám zavřené oči, všimnout si, co si o mně myslí moje mysl. Pokud ji přistihnu při tom, že si začne o mně myslet: „tak teď tady sedím, mám zavřené oči a budu se snažit pátrat po svém JÁ“ tak v tu samou chvíli ji musím nenásilně upozornit na skutečnost, že ten, kdo tady sedí a má zavřené oči, nejsem JÁ, ale moje fyzické tělo. Že toto fyzické tělo není aktivním činitelem v rámci meditace. Je tu je pouze od toho, aby poskytovalo své zevní vědomí, že má být pouze v klidu a žádným způsobem nezasahovalo do meditace. Pokud své mysli takto objasním úlohu fyzického těla během meditace, tak ji znovu připomenu, že meditace je interakce pouze mezi MNOU a ní samotnou, přičemž veškerá aktivita musí vycházet z její strany, ať se přestane zaobírat svým fyzickým tělem a veškerou svoji pozornost ať obrátí na MNE.
b) Pokud to má mysl přijme za své, co jsem ji poradil, a přestane se zaobírat svým fyzickým tělem a jeho veškerými dojmy, potom můžeme pokročit dále. Když tvoje mysl se odvrátí od svého fyzického těla, se kterým je pevně spojená, a naopak se chce zaměřit na mou přítomnost, tak většinou se octne v nějakém „vzduchoprázdnu“, což se jeví jako tma a prázdnota. Ale to ji musíš prominout, protože bys měl znát její přirozenost. Přirozenost tvé mysli je taková, že neustále vyhledává něco, co doposud neznala, a tím pádem, aby se něčím obohatila. Ale to je v souladu s mým záměrem. Doposud zdrojem obohacování tvé mysli byly tvé tělesné smysly, především tvůj tělesný zrak, a různé tělesné dojmy. A proto, když se tvá mysl octne v tomto stavu „vzduchoprázdna“, jinými slovy srdnatě se odvrátila od svého fyzického těla v naději, že si uvědomí mou přítomnost, tak zjistí, že i když po celou dobu její existence jsem ji doprovázel, tak si není vědomá mé přítomnosti. Když zjistíš, že tvá mysl se nachází v tomto stavu prázdnoty a zkontroluješ ji, tak většinou zjistíš, že její pozornost se neustále úzkostlivě zaměřuje do tvých zavřených tělesných očí, protože brala jako samozřejmost, že tělesné oči ji dodávaly největší porci informaci. Ale pokud ji necháš v tomto stavu rozpoložení, tak tvoje mysl bude touto prázdnotou záhy znuděná a vyčerpána tím, že ji neobohacuji nové dojmy, takže bude mít tendenci upadnout do letargie, dokonce i do spánku. A teď dojde k rozhodujícímu okamžiku celé meditace. S každou části tvého fyzického těla souvisí určité psychické, a kdybychom šli ještě více do hloubky, tak i určité duchovní centrum. Ale to teď není důležité. To vysvětlíš své mysli později, až se ona naučí s tebou vědomě stýkat. To, co je teď důležité je to, že mou přítomnost může tvá mysl zažívat pouze někde v hrudi tvého fyzického těla, ale nikdy ne v hlavě tvého těla. Ano, pouze v hrudi člověka je díky tvé mysli moje přítomnost vnímatelná. Nuže, pokud zjistíš, že tvá mysl tupě zírá do zavřených očí tvého fyzického těla, tak ji něžně inspiruj, ať přenese svou pozornost do hrudi. Ano, pochopitelně, že toto obracení pozornosti tvé mysle do hrudi je pro ni zpočátku hodně nezvyklé, protože vše ji přesvědčovalo, že ona má svůj původ v mozku, a že pouze mozek ji umožňuje být čím je, a že pouze mozek umožňuje její funkci, tudíž přemýšlet. Ale tím se nenech odradit, protože ty, jinými slovy tvé pravé JÁ, jsi postřehnutelný a vnímatelný pouze v hrudi svého těla.
c) Až se ti podaří pozornost své mysli odvrátit od hlavy svého těla a zaměřit ji do hrudi, pak už jsi velice blízko našemu setkání. Ano, velice se mi tím přiblížíš, ale ze strany tvé mysli nastane rozhodující fáze. Nebudu ti předpovídat, že když tvá mysl opustí hlavu tvého těla a ponoří se do hrudi, že se budou dostavovat pocity tepla, světla a dokonce i pocitu ničím a nikým nepodmíněné lásky. Chci ti tím pouze naznačit, že tvá mysl takto pohroužena do hrudi tvého těla začne mít instinktivní pocit, že v tvé hrudi je přítomná nějaká živá bytost. Že tato živá bytost zpočátku ti (tvé mysli) bude připadat jako někdo cizí, z důvodu její majestátnosti, vznešenosti, všeobjímající lásky a její neskonalé moudrosti. Ale tak tomu bude zpočátku. Protože opakovanými návraty tvé mysli do hrudi, ke kterým ji budu ponoukat JÁ sám, ji přivedu k pochopení, že touto velkolepou bytostí není nikdo jiný než přímo ty sám, že JÁ, který se nacházím v nitru tvé hrudi, jsem přímo ty, a že ty jsi přímo toto JÁ. Že tomu tak bylo od počátku, a že tomu tak bude navěky. Že pouze tvá mysl v naději, že ve vnějším světě nalezne něco zajímavějšího, něco více vzrušujícího, než jsem JÁ, na MNE zapomněla.
d) Až tvá mysl svými opakovanými vstupy do hrudi tvého těla se utuží ve vnímání MÉ přítomnosti, tak pochopí, že ji není zapotřebí žádné meditace, protože naše vzájemná totožnost je nezničitelná. Bude si naprosto vědomá, že v každém okamžiku její existence JÁ ji doprovázím, ať se nachází kdekoliv a v jakýchkoli podmínkách. A co více. Tvá mysl si postupně začne zvykat na skutečnost, že JÁ, její vlastní JÁ je všude. Že okupuji veškerý prostor, že sídlím v každém kameni, rostlině, zvířeti a člověku. Ale to už předbíháme. Všechno má svůj čas. Postupně ti vše odhalím.
e) Nuže, odhalil jsem ti (tvé mysli) pokud možno co nejjednodušším způsobem meditaci, která vede naprosto bezpečně ke MNĚ. Ale pokud se tento text dostane k tobě, a bude ti připadat nesrozumitelným, nebo dokonce zavádějícím, tak je to v pořádku. Protože JÁ jsem v tobě a pečlivě sleduji tvou mysl a zásobuji ji pouze tím, co potřebuje k tomu, aby MNE někdy v budoucnosti poznala.